Pomáhá vám popularita ve výkonu vaší profese?
Když jsem pracoval v západním Německu, tak můj primář, starší pán, jezdil do práce Opelem Admiral. Jednou jsem se ho zeptal, proč má tak obrovské auto, když žije sám. On mi vysvětlil, že by radši jezdil Broukem, ale že musí mít velké auto, protože ho lidé znají jako primáře a mohli by si myslet, že se mu v práci nedaří. S popularitou je to jako se vším. Někdy vám pomůže, když vás lidé poznávají, jindy je to zavazující. Víte ale, co je nejhorší? Když vás lidé nejprve nepoznají, a když si pak uvědomí, kdo jste, tak se začnou chovat najednou úplně jinak. Těch lidí je mi líto.

Máte pocit, že popularita lékařů prospívá medicíně jako oboru?
Medicína, a vlastně každý obor, je daleko více závislá na dvou faktorech. První jsou technologie - vezměte si, jak moc posunul medicínu kupředu takový mikroskop nebo rentgen. Druhá věc jsou peníze. Vývoj medicíny, a o tom se málo mluví, je těsně provázán s ekonomikou. Když jsem se nedávno díval na statistiky OECD, tak česká medicína je ve vztahu výkonnosti přepočítané na peníze třetí nejlepší na světě. Dvaatřicet nejvyspělejších států světa je až za námi. Mohou mít sice v některých odvětvích lepší lékařskou péči, ale stojí je to nesrovnatelně více. Toto by měli vědět všichni, protože popularitě české medicíny nemůže nic prospět víc než uvědomění, kolik muziky tu máme za poměrně málo peněz. Bohužel si to uvědomují hlavně lidé, kteří zažili lékařskou péči v zahraničí. Když si třeba v Alpách na lyžovačce zlomili nohu a zjistili, na kolik to vlastně přijde peněz. 

Jak si s novými technologiemi a počítači rozumíte vy? Jste na Facebooku? Na Twitteru?
Já nemám ani chytrý telefon, držím se svého tlačítkového. V počítači umím napsat e-mail a přečíst si zprávy a to mi stačí. Když slyším od svých dcer, co se na Facebooku šíří za zprávy a jaké se tam vedou diskuze, tak jen kroutím hlavou. Když začala očkovací kampaň, které jsem se také zúčastnil, abych ji podpořil, tak se prý začalo povídat, že si pan Babiš nechal místo vakcíny píchnout jen vodu. Chápete to? Proč mají lidé zapotřebí se do něčeho takového zapojovat a otravovat si život? Člověk by se měl snažit žít tak, aby byl spokojený. Nezávidět. Být rád, že má v garáži škodovku a netrápit se tím, že soused jezdí v mercedesu. Připadá mi, že sociální sítě v lidech vzbuzují opak, tedy nespokojenost a závist. Vždycky mi připomínaly tu Mládkovu písničku o kamarádkách, co si povídají o jiné kamarádce, která si koupila novou halenku, která není k sehnání.

Dáša Nováková?
Přesně ta. Sociální sítě jsou pro mě Dáša Nováková. A žrout času. Někde jsem četl, že na nich tráví průměrný Čech tři hodiny denně. Copak neexistuje lepší způsob, jak využít tři hodiny?

Kromě toho, že se udržujete fit, jste také motorista a sběratel.
Sběratel je to správné slovo, protože motorek mám šest, ale zadek mám jenom jeden. Já pocházím z chudé rodiny. Motorku, natož auto jsme nikdy neměli, takže jsem si sběratelstvím realizoval nějaké své sny z mládí. Když mě žena vidí, jak přicházím z garáže, tak se směje, že jsem se byl zase kochat.

Jaká byla vaše první motorka?
První byl samozřejmě pionýr. Když jsem pak odpromoval, tak jsem od každé tetičky dostal do obálky dvě stovky, přidal k nim všechny úspory a koupil si skútra Manet. Pak jsem měl ještě Jawu péráka, zetku a další.

Vím, že se účastníte veteránských srazů, dokonce jezdíte na vysokém kostitřasu.
Já mám veterány rád. Mám sice i moderní cestovní motorku, ale na té když jedete, tak z toho máte radost jen vy. Když jedete na veteránu, tak z toho mají radost i lidé, kteří vás na silnici potkají. Když vytáhnu třeba svou starou motorku BSA z devětadvacátého roku, tak vidím, jak se ostatní řidiči smějou, mávají mi... A smysl života je přece dělat lidem radost. 

Před nedávnem vám do garáže přibyl nový Volkswagen T-Cross. Máte z něj radost vy?
Mám. Víte, my už s ženou jezdíme sami, takže jsme si říkali, na co bychom si kupovali nějaké velké auto. Na druhou stranu, T-Cross je SUV, a tím pádem se nám do něj dobře nasedá.

Takže jste si ho nepořídili čistě jen pro radost.
Pamatuji si dobu, kdy lidé sháněli žigulíka patnáctistovku, protože to bylo něco víc než škodovka. Ta doba, kdy si lidé kupovali auto jako symbol společenského postavení, je ale snad už za námi. Takže ano, Volkswagen jsem zvolil z čistě praktických důvodů. A taky proto, že věřím, že tradice je zárukou kvality, a Volkswagen tu tradici za sebou má. Vzpomínám si, že když jsem v letech 68 a 69 pracoval v západním Německu, tak jsem vídával lidi jezdit v broucích. Připadalo mi skvělé, jak měl Volkswagen pořešený servis, když se pomalu na každé benzinové pumpě dal koupit nový motor. Zatímco u nás, když si můj soused chtěl koupit motorku, tak musel vzít rybářskou židličku a sedět celou noc před Mototechnou.

Když jsme začali náš rozhovor povídáním o lékařích rádcích, neměl byste na závěr nějakou pěknou radu do života?
Možná to bude znít blbě, ale smyslem mého života nikdy nebylo vydělávání peněz. Mladším kolegům proto vždycky říkám, aby se nehrnuli rovnou ke kase. Když to uděláte v obchodu, tak si z něj odnesete maximálně žvejkačku a prezervativ. V životě to funguje stejně. Aby si z něj člověk něco odnesl, musí tím kšeftem projít celým.