Pro velké české firmy začíná období příprav na povinné zveřejňování údajů o dodržování principů firemní udržitelnosti. Jaké požadavky, ale i výhody to firmám přinese, nám vysvětloval Ondřej Veselovský, specialista firmy CRIF, která se hodnocením firemní udržitelnosti zabývá.
Firemní udržitelnost je dnes velmi diskutované téma, ne vždy je ale dobře definované. Co si pod tím pojmem máme vlastně představit?
Firemní udržitelnost je opravdu velmi široký pojem. Vychází ze sedmnácti cílů udržitelného rozvoje, které definovala OSN v roce 2015. Tři hlavní oblasti, na které se zaměřuje, jsou vyjádřené ve zkratce ESG. Jde tedy o udržitelnost environmentální, sociální a "governance" - způsob firemního řízení. Je zajímavé, že původně byly iniciály v jiném pořadí a na prvním místě bylo písmeno "S". Důvodem bylo, že banky a investoři považovali za nejdůležitější aspekt firemní udržitelnosti její sociální politiku. Dnes je nejdiskutovanější oblastí udržitelnosti dopad na životní prostředí a energetické hospodaření.
Proč tomu tak je?
Protože bez energie firma nemůže fungovat a zabývat se sociálními otázkami nebo způsoby řízení. Důraz na environmentální aspekty firemní činnosti je také pochopitelný. Důsledky probíhajících klimatických změn dnes vidíme všude kolem sebe. Diskuse o jejich příčinách se bohužel stala politickou agendou, ale věda jasně ukazuje, že jsou způsobené lidskou činností. Je tím pádem na nás, abychom spalování fosilních paliv a emise skleníkových plynů co nejvíce omezili.
Největší dopad mají změny u velkých hráčů na trhu
Znamená to, že by firmy měly hrát v procesu omezování dopadů lidské činnosti na klima hlavní roli?
Řekl bych, že je to úkol, který se týká doslova každého z nás. Reálně ale mají největší dopad opatření vycházející od velkých ekonomických hráčů. Naše ekonomika je závislá na spalování uhlíku a její provázanost s emisemi je jasně viditelná. Ta česká například generuje asi 0,3% světového HDP a naprosto stejným procentem se podílí i na světových emisích.
Odklon od zavedeného fungování ale nebude snadný.
Změnit fungování, na které jsme byli zvyklí posledních 150 let, opravdu nebude jednoduché. Mimo jiné i proto, že jde o dlouhodobý proces vyžadující řadu investic. Pro firmy, které jsou zvyklé uvažovat v horizontu finančních roků, je těžké udělat rozhodnutí, které se bude zúročovat během třiceti let a výsledky se projeví za dalších padesát.
Kdo by k takovým rozhodnutím měl dát impuls?
V našem případě vychází plán generovat v roce 2050 nulové emise ze závazku Evropské unie. Připomínám, že plán nepředpokládá, že nebudeme vypouštět žádné skleníkové plyny, ale že budeme jejich produkci kompenzovat. Hlavním hybatelem v přechodu na udržitelnou ekonomiku jsou ale banky, pojišťovny a s nimi velké, veřejně obchodovatelné firmy. Ty už dnes hodnocení firemní udržitelnosti používají.
Ondřej Veselovský
Lídr consultingu pro Českou a Slovenskou republiku ve společnosti CRIF, která se zabývá vývojem úvěrových registrů. Věnuje se hlavně oblasti ESG a souvisejících produktů. Je také lektorem udržitelného byznysu v rámci akademie České bankovní asociace.
Od letošního roku tato povinnost začne platit i pro menší firmy.
Ano. V roce 2023 vstoupila v platnost směrnice o nefinančním reportování CSRD - ta zkratka znamená "Corporate Sustainability Reporting Directive". Firmy podle ní budou mít povinnost publikovat opatření vedoucí k firemní udržitelnosti, podobně jako mají dnes povinnost hlásit výsledky finanční.
Kdy budou firmy hlášení podávat a koho se bude nařízení týkat?
Povinnost hlášení nastane v roce 2024. Proto byla směrnice vydána s ročním předstihem, aby se na ni firmy mohly připravit. Platit bude pro firmy s více než 500 a o rok později 250 zaměstnanci a ročním obratem přes 40 milionů eur.
Firemní udržitelnost se dnes zaměřuje hlavně na dopad na životní prostředí. Platí to i pro reporting?
Ano. Součástí reportingu je mimo jiné i velmi detailní analýza uhlíkové stopy firmy. Nejen té, která vzniká vlastní činností, ale i uhlíkové stopy celého dodavatelského řetězce. Analýzu environmentální udržitelnosti si proto budou muset nechat zpracovat i menší firmy, které do dodavatelských řetězců patří. Z toho důvodu se povinnost reportingu dotkne skoro poloviny českých firem.
Jak bude konkrétně vykazování vypadat?
Bude se řídit podle Evropských standardů pro vykazování udržitelnosti. Jde o podobnou direktivu, jako jsou dnes například účetní standardy. Jak už jsme zmínili, povinnost zveřejňovat údaje o firemní udržitelnosti nyní platí pro banky, pojišťovny a velké firmy. Systém a taxonomie, která se bude uplatňovat u malých a středních firem, se v současnosti ladí. Nejdříve bude hotová pro energeticky nejnáročnější odvětví, do konce roku bude k dispozici pro všechny firmy.
Přinese nová direktiva firmám nějaký konkrétní užitek?
Pro firmy bude reporting velmi důležitý zejména při jednání s bankami. Pro ty už dnes platí povinnost posuzovat, zda jsou jejich úvěry využívány v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje. Pokud tedy bude firma žádat o úvěr, musí se připravit na to, že se už letos bude banka ptát nejenom na finanční výsledky, ale i na uhlíkovou stopu, na hospodaření s vodou, na odpadové hospodářství, recyklační mechanismy a podobně. Podle těchto kritérií se budou orientovat nejenom banky, ale i investoři, obchodní partneři a zákazníci. Je to vlastně logické. Teprve po zveřejnění údajů o udržitelnosti bude patrné, jestli je firma opravdu zisková, nebo jestli dosahuje svých výsledků na úkor životního prostředí.
Reporting CSRD bude zájemcům takovéto informace poskytovat?
Ano. Sjednocení reportingu umožní soustředit všechny informace v centrální databázi v jednotném formátu. Je to velký úkol, ale pro každého, kdo si bude chtít utvořit informovaný náhled na fungování firmy, bude databáze nedocenitelným nástrojem. Vezměte si například Škodu Auto, která se nedávno potýkala s nedostatkem čipů. Jejich výroba je velmi náročná na čistotu a spotřebovává velké množství vody. Jelikož na Tchaj-wanu málo pršelo, potýkaly se firmy s nedostatkem vody, výroba čipů musela být omezena a automobilky nedostávaly nasmlouvané objemy. Abychom si tedy mohli udělat představu o firemní udržitelnosti, musíme znát i způsob hospodaření s vodou u dodavatele na druhé straně světa. Nová databáze nám to umožní.
Jakou roli hraje ve firemní udržitelnosti mobilita?
Velmi zásadní a odráží se to v mnoha opatřeních. Evropská unie diskutuje o zastavení výroby spalovacích motorů v roce 2035, chystá se norma Euro 7, která přinese další zpřísnění limitů emisí CO2 a tak dále. Všechna tato opatření vyplývají z požadavků na udržitelnost, které musí automobilový průmysl a evropská doprava celkově dodržovat.
Mobilita hraje zásadní roli pro udržitelnost firmy
Znamená to, že i firmy mohou své parametry udržitelnosti ovlivnit prostřednictvím své dopravní politiky, složením flotil a podobně?
Určitě ano. U mnoha firem je uhlíková stopa přímo závislá na složení flotily automobilů. Jakmile se stane uhlíková stopa parametrem porovnávání firem, nastane velký tlak na hledání energeticky efektivních a životní prostředí méně zatěžujících způsobů mobility.
Což se asi zase promítne do strategie výrobců automobilů.
Nejenom výrobců, ale i logistických řetězců a dalších oblastí, které dopravu využívají. Ten trend se dotkne každého, od velkých firem po jednotlivce.
Dovedete si představit, jakým směrem se bude mobilita vyvíjet?
Celoevropským trendem, který sdílí i Čína, Indie, Severní Amerika a další státy, je co největší přechod na elektromobilitu. Předpokládám proto, že v dopravě nastane diverzifikace. Dopravu na krátké vzdálenosti, městskou mobilitu a koncovou přepravu zboží budou zajišťovat elektromobily. Auta budou určitě i lehčí a menší, aby měla co nejmenší spotřebu energie. Na delší vzdálenosti se budou používat technologie, které budou poskytovat nejlepší poměr ekonomický a ekologický. Nějakou konkrétnější podobu je velmi těžké předpovídat, protože do oblasti individuální dopravy se budou promítat nároky zákazníků na komfort, jednoduchost obsluhy a podobně. Oblast mobility je vůbec velmi komplexní. Zavedení jednotných standardů hodnocení udržitelnosti by ji mělo zpřehlednit. Zabránit opatřením přijímaným jen na oko, pro které se vžil termín "greenwashing", a pomoct firmám definovat oblasti, ve kterých můžou dosáhnout největších úspor.
Skeptici asi budou tvrdit, že CSRD reporting je jen další administrativa, která nebude mít kromě generování lejster reálný dopad. Projeví se nový reporting na stavu planety, na pracovním prostředí a řízení firem?
Já se snažím vidět budoucnost optimisticky a nechtěl bych, abychom se museli vzdávat dnešního životního stylu. Na planetě nás ale dnes žije osm miliard, a pokud budeme chtít nadále držet svoje nároky, budeme muset změnit způsob, jakým je naplňujeme. To není něco, co si vymyslela EU, ale nutnost vyplývající z limitů prostředí, ve kterém žijeme. Já věřím, že technologie nám udržení životního stylu umožňují. Musíme je ale umět efektivně využívat. A opět - přehledný systém hodnocení dopadů naší činnosti na životní prostředí je pro to dobrým nástrojem.
