Už v sedmnácti letech založil Václav Staněk značku Vasky a začal psát další kapitolu obuvnictví ve Zlíně. Nedávno odkoupil tradičního výrobce Botas. A jeho podnikatelský záběr je mnohem širší, ať už jde o výrobu nábytku, marketing, nebo módu. My jsme hrdí, že od dvaceti let ho na cestách doprovází také náš Arteon.
Kdyby někdo chtěl zhustit váš příběh do jedné věty, tak by asi zněla: Mladý muž ze Zlína vytvořil novou značku českých bot. Je ve vašem kraji Baťův odkaz pořád tak silný, že to musely být zrovna boty?
Jan Antonín a Tomáš vybudovali Zlín, jak ho vidíme dnes, a jejich odkaz ve městě určitě pořád žije. Že bychom ale byli všichni vedení k obuvnictví a ševcovině? To si nemyslím. Mě osobně spíš inspiroval příběh jejich firmy, kterou jako jednu z mála českých značek zná doslova celý svět.
Pamatujete si na chvíli, kdy jste si tu inspiraci uvědomil?
O podnikání jsem začal uvažovat asi ve třinácti letech. Předtím jsem hrál fotbal a věnoval se atletice, takže jsem byl myšlenkami někde jinde. Když mě poprvé napadlo, že bych mohl mít vlastní firmu, první knihy, které jsem začal číst, byly o Tomáši Baťovi.
Nemohl vás Baťa inspirovat i ve sportu?
Jeho motto znělo: Každý den má osmdesát šest tisíc čtyři sta vteřin. Jde jen o to, jakým způsobem je využijeme. To se ve sportu určitě uplatnit dá. Stejně jako jeho další oblíbené heslo: Co chceš, můžeš.
Levné boty z Číny už lidi přestávají bavit. Vracíme se proto k české tradici
Nehrála roli i rodinná tradice? Váš otec má firmu vyrábějící pracovní obuv.
My jsme s taťkou oba Kozorozi, a i když se máme rádi, tak se v některých rozdílných názorech nedokážeme shodnout. Za mým rozhodnutím tedy rozhodně nestála touha zapojit se do rodinného podnikání. Proto vlastně šly na začátku boty stranou. Věnoval jsem se vzdělávání v marketingu, zkoumal jsem online prostředí, sociální sítě. Postupně jsem ale začal mít pocit, že je celé mé snažení moc virtuální. Potřeboval jsem nějaký fyzický produkt, na který bych ho mohl napojit. Díky otcově firmě jsem měl přesnou představu, jak výroba bot probíhá, a věděl jsem také, že je v tom oboru reálné vytvořit nový produkt. Obuvnictví mi proto vyplynulo jako přirozená volba. Moje fascinace postavou Bati v tom ale taky určitě hrála roli.
Václav Staněk
(*1998)
První kariérou se mu stal vrcholový sport. V šestnácti letech byl již čtyřnásobným mistrem republiky v běhu na 800 metrů a zúčastnil se i mistrovství světa. Kvůli zdravotním problémům musel sport opustit a po ukončení studia na gymnáziu rozjel v roce 2016 ve Zlíně obuvnickou firmu Vasky. Kromě ní vlastní i marketingovou agenturu Inhubo, má podíly ve firmách vyrábějících kožené kabelky a nábytek. V loňském roce Vasky převzala tradiční českou značku Botas.
Já jako laik naopak vidím, že na trhu je bot nepřeberné množství, většina je šitá v Asii a prodává se za ceny, kterým určitě není lehké s českým výrobkem konkurovat. Neodrazovalo vás to?
Když jsem začal v roce 2011 vnímat statistiky, tak jsem si přečetl, že se k nám za ten rok dovezlo 136 milionů párů obuvi. Většina byla určená na další export, ale stejně je to na desetimilionový stát neuvěřitelné číslo. Ze sledování trendů na trhu jsem ale cítil, že levné boty z Číny už lidi přestávají bavit. Jejich obliba začala po revoluci, kdy nás fascinovala možnost koupit si za pár korun jakési značkové zboží. Dnes už se vracíme k respektování domácí výroby. Začínáme vnímat hodnoty, jako je udržitelnost, přemýšlíme, kde se produkt vyrábí, za jakých podmínek a jak se k nám dostává. Ten trend začal někdy v roce 2015, kdy jsem právě uvažoval, do kterého oboru se pustit. Proto jsem se pro obuvnictví rozhodl. Přiznávám ale, že to rozhodnutí tehdy nemuselo vypadat jako rozumné.
Říká se, že je jen jedna šance udělat první dojem. Měl jste to na mysli, když jste vytvářel první model bot, se kterým šla vaše firma doslova "s kůží na trh"?
Mně tehdy bylo sedmnáct, takže nebudu předstírat, že jsem měl všechno do detailu spočítané. Měl jsem dojem, že mladí lidé nemají kvalitní boty na zimu, a během výměnného pobytu ve Francii jsem si všimnul, že tam hodně mých vrstevníků nosí žluté "farmářky" Timberland. Což je v podstatě pracovní obuv. Věděl jsem tedy, že ji dokážu vyrobit a že ji zároveň dokážu navrhnout tak, aby se líbila mně i mým známým. Jako první model jsem proto vybral zimní farmářky.
Vyplnily se vaše plány?
Ano i ne. Nikdo z mých vrstevníků ty boty nechtěl. Začaly se o ně ale zajímat starší věkové skupiny zákazníků, kterým se líbilo, že jde o české boty vyrobené u nás. Došlo mi tehdy, že moje cílovka bude někde jinde, než jsem si představoval. Nakonec si farmářky své příznivce našly a jsou dodnes jedním z našich nejúspěšnějších modelů.
Jak dlouho to trvalo?
Ze začátku to nebylo jednoduché. Za první měsíc jsem prodal nějakých deset párů a o zbytek jsem zakopával doma v předsíni. Pak jsme ale začali poměrně rychle růst. Co si pamatuji z hlavy, tak první rok jsme prodali zhruba 500 párů bot, další rok to bylo 1500 párů, třetí 4500, čtvrtý 12 000, pátý už 45 000. Měli jsme štěstí, že jsme díky růstu mohli pokrývat investice, ale nikdy jsme nerostli tak rychle, aby nás vývoj zahltil.
Zmínil jste, že jedním z fenoménů, které u zákazníků vnímáte, je zájem o udržitelnost. Pracoval jste s ním už od začátku?
Ucelený koncept ESG znám, asi jako většina z nás, někdy od roku 2022. Za rozhodnutím vyrábět lokální produkt byla spíš inspirace úspěšnými českými firmami, osobnostmi, sportovci. Díky němu jsme ale od samého začátku měli přehled, kde se naše boty vyrábějí, z jakých materiálů a za jakých podmínek je lidé šijí. Což jsou důležité prvky strategie udržitelnosti. Nevnímám ji ale jako nařízení odněkud shora, ale jako přirozený důsledek snahy obnovit domácí obuvnickou tradici a dělat české boty v Česku.
Věřím, že i z botasek uděláme botu, kterou mladší generace přijme
Má ta snaha souvislost i s akvizicí a záchranou značky Botas?
Má. Značka Botas se u nás začala vyrábět před 75 lety. S výjimkou Bati je jediná, která takto dlouho vydržela. Už jen proto za záchranu stojí.
Já jsem botasky jako kluk nosil. Nepamatuji si je ale jako boty, které by byly pohodlné nebo funkční. Jediný důvod, proč bych si je dnes koupil, by snad mohla být nostalgie. Touha vlastnit něco "retro". Stačí to?
Dejte nám rok a věřte mi, že změníte názor. Já sám mám zrovna jedny na noze a jsou to pro mě jedny z nejpohodlnějších bot, které vyrábíme. Co se týče retro vzhledu - jedny z nejúspěšnějších bot posledních let jsou Adidas Samba, které jsou botaskám hodně blízké. Věřím proto, že dokážeme z botasek udělat botu, kterou přijme i mladší generace. Přesto, že ji vyvinuli před 75 lety. Klasický vzhled je vlastně něco, s čím pracujeme i u našich vasek. Na nich taky nevidíte nic, co by v designu bot neexistovalo už před 20 lety a nebude existovat za dalších 20 let. Nadčasovost a dlouhodobost je i důležitou podmínkou strategie udržitelnosti. Zaručuje nám, že naše boty nevyjdou za pár měsíců z módy a nebudeme muset vyrábět pořád nové a nové modely.
Kromě vasek vlastníte také marketingovou agenturu Inhubo, máte podíly ve výrobci kožených kabelek Bagind a ve výrobci nábytku Wuders. Jak k tomu došlo? Nebyl jste dost vytížený obuvnictvím?
To se zase vracíme k věku, ve kterém jsem začal podnikat. V sedmnácti letech jsem měl firmu, která jakž takž fungovala, a samozřejmě mě napadlo, že bych měl založit další. Všechny společnosti, které jste vyjmenoval, jsem založil do svých dvacátých prvních narozenin. Teď už jsem daleko střídmější. Uvědomuji si, že soustředění jedním směrem je lepší strategie než tříštit pozornost mezi spoustu firem. Neznamená to, že bych pořád nepřemýšlel nad něčím novým. Už se jen nápady nenechám tak snadno zlákat.
Jak se vlastně v tak mladém věku vstupuje do světa velkého byznysu? Je to výhoda? Nebo vám to přinášelo problémy?
Když jsem se v osmnácti letech účastnil podnikatelských soutěží, automaticky mě zařazovali do studentských kategorií. Musel jsem pořadatele upozorňovat, že chci soutěžit s dospělými. Měl jsem proto na začátku dojem, že věk hraje v podnikání roli. Rychle jsem ale pochopil, že rozhodující je, co obchodním partnerům dokážete předložit. Když přijdete za dodavatelem s jasně stanovenou vizí, solidním plánem a zajímavou objednávkou, tak se na vás nebude dívat skrz prsty kvůli věku. Podnikání je v konečném důsledku pořád hlavně o nabídce a poptávce.
Nemáte strach, že vám kvůli podnikání uteklo mládí?
Jak definujete mládí?
Většina lidí ve vašem věku studuje, má spoustu volného času, chodí se bavit, zkouší nové věci, opouští je, věnuje se koníčkům… Předpokládám, že do vašeho časového rozvrhu se takové věci nevejdou.
Než jsem začal podnikat, tak jsem se věnoval vrcholové atletice. Ta se dala se zábavou skloubit daleko hůř než podnikání. Když řídím firmu, můžu jít večer s kamarády do hospody. Kdybych trávil celé dny na tréninku a měl obhajovat titul mistra republiky, tak si to dovolit nemůžu. Vasky byly ze začátku dost punkové prostředí. Užil jsem si spoustu zábavy a nemám pocit, že bych o něco přišel nebo že bych žil jinak, než kdybych studoval. Vyhovovalo mi, že nemusím poslouchat učitele a místo skript můžu číst knížky o byznysu. Navíc zastávám názor, že mládí si člověk může zařídit v jakémkoliv věku. Až firma poběží a nebude vyžadovat tolik pozornosti, tak si volný čas určitě dokážu zařídit a užít si ho.
Jak se vlastně na vyvážení práce a volného času díval Baťa?
Razil pravidlo rozdělení dne na tři části po osmi hodinách. Osm hodin má člověk věnovat práci, osm hodin soukromí a zábavě a osm hodin spát.
Řídíte se tím pravidlem?
Já to tak striktně neberu. Připadá mi důležitější den vyplnit smysluplnou činností než dbát na striktní oddělení práce od osobního času.
Právě teď rozhovorem smysluplně vyplňujeme čas, který trávíte za volantem. Kolik toho při podnikání najezdíte?
Jezdím hodně. Auto jsem si koupil ke svým dvacátým narozeninám. Nejsem nijak vysoký, ale nemám rád stísněné prostory a vybral jsem si velký a pohodlný Volkswagen Arteon. Vyplatila se mi mimochodem znalost obchodního vyjednávání. Mohl jsem si auto nakonfigurovat podle svých představ a koupil jsem ho za velmi slušnou cenu. Jsme spolu šest let. Nalétali jsme spolu skoro čtvrt milionu kilometrů a mám ho pořád rád.
