Zastihnout úspěšného muzikanta není nikdy jednoduché, a pokud právě jede turné s novým albem, je to téměř nemožné. Petr Lexa a jeho skupina Slza objíždí české kluby v novém Touaregu a díky pohodlí a ušetřenému času mu zbyla chvíle i na náš rozhovor.
V rozhovoru s muzikantem většinou přijde řeč na auta až ke konci. O vás jsem ale slyšel, že jste velký fanoušek Volkswagenů a v prvním Passatu jste po koncertech nacestoval 150 tisíc kilometrů.
To je pravda. Fandovství do Volkswagenů se v naší rodině dědí. Táta míval Golfa, pak Passata, dnes jezdí v Multivanu. Já sám strašně rád řídím, na cestách, na koncerty i z koncertů sedím za volantem a potřeboval jsem nějaké spolehlivé auto. Passat toho vydržel strašně moc a léta se mnou křižoval republiku. Když jsem ho na konci životnosti vezl do servisu, mechanik kroutil hlavou a tvrdil, že už měl přestat fungovat někdy před dvaceti tisíci kilometry.
Asi Passat tušil, že v něm sedí muzikant a že na koncert se prostě dojet musí.
Jednou to málem nevyšlo, protože jsem potřeboval natankovat a přestalo mu fungovat tlačítko otvírání nádrže. Nakonec se smiloval a do nádrže nás pustil. Krátce potom se sice odebral do věčných lovišť, ale vzpomínám na něj dodnes.
Láska k Volkswagenům se v naší rodině dědí
Jaké vlastně byly začátky kapely Slza a první koncerty?
S Lukášem Bundilem jsme první písničku vydali v roce 2014, seznámili jsme se ale o rok dříve. Potkali jsme se vlastně náhodou. Odjakživa mě bavila hudba a všechno kolem ní. Nahrával jsem si proto covery zahraničních písniček, učil se hrát na různé nástroje, experimentoval s natáčením a střihem videoklipů. Bral jsem to ale jako koníčka a tvorbu jsem víceméně pro zajímavost nahrával na YouTube. Lukáš v té době chtěl založit kapelu a hledal zpěváka. Zkusil si tedy na internetu vyhledat někoho, kdo zpívá covery, a narazil na mě. Když jsme se potkali, tak jsme zjistili, že si hudebně i lidsky rozumíme, a plácli jsme si. Skládání, ladění repertoáru a všeho okolo ale zabralo další rok a půl.
Načas jste si dali i s vaším novým albem Monodrama. Jestli počítám správně, vznikalo tři roky?
Je to ještě déle, tuším, že snad tři a půl roku. To ale není standard. Normálně je zvykem vydávat alba po dvou letech. Naši třetí desku jsme ale vydali snad dva dny před vypuknutím covidu, který s celou hudební scénou hodně zamával. Řekli jsme si proto, že se do dalšího alba nebudeme hrnout, dávat si deadliny a že budeme jen v klidu skládat. Během těch třech a půl let jsme tedy nezaháleli a vydávali jsme celkem pravidelně singly. Když jsme letos vydali "Není to tak zlý", tak jsme si uvědomili, že už máme venku pět skladeb a že je možná čas probrat věci napsané do šuplíku a zařadit je spolu s vydanými písničkami do uceleného alba.
Petr Lexa
Zpěvák, filmař, herec a vlogger. Jeho YouTube projekt Hoggy nasbíral za deset let existence skoro 800 tisíc odběratelů a byl jedním z nejúspěšnějších kanálů na českém YouTube. Zúčastnil se několika talentových soutěží, hrál v televizním seriálu Přístav, ke kterému s Lukášem Bundilem složili i znělku. V současnosti se s Lukášem věnuje hudební skupině Slza, která se v roce 2015 stala Objevem roku v anketě Zlatý slavík. Mají na kontě čtyři alba, v současnosti jezdí turné s poslední deskou Monodrama.
2015 / Katarze
2017 / Holomráz
2020 / 3
2023 / Monodrama
Na desce máte hodně hostů. Zpívá s vámi Monika Bagárová, Dominique Alagia, Pam Rabbit, rapuje vám Refew. Zvete si hosty proto, aby se vaše hudba dostala k novým skupinám fanoušků, nebo se na hudbě i autorsky podílí?
To je zajímavá otázka. Díky hostům se naše hudba může dostat k novým posluchačům, není to ale důvod, proč s nimi spolupracujeme. Než jsme každého z nich oslovili, tak jsme měli písničku hotovou. Občas ale máme i u hotové skladby pocit, že by šla někam posunout. Že by si zasloužila něco navíc. To "něco" může přijít z různých směrů. Může to být ženský hlas zpěvačky, rap, jiná aranž, zásah producenta. Proto si zveme hosty. Každý z nich skladbu někam posouvá, ale míra jejich autorského vkladu je různá.
Pam Rabbit je například vynikající textařka a skladatelka, se kterou jsme ve studiu u písničky Padám skoro kompletně přepsali text. Při spolupráci s Monikou Bagárovou jsem ale jen v jejích slokách upravil slova, aby je zpívala z ženského pohledu. I ona ale skladbu hodně změnila. Dala do ní jinou náladu a energii. Když dnes poslouchám původní verzi s mým zpěvem, tak mě vlastně vůbec nebaví.
U písničky Padám jste společně s Pam Rabbit uvedeni i jako spolurežiséři videoklipu a vy sám jste režíroval i další videa Slzy. Je to oblast, kde se chcete více realizovat?
Na začátku fungování Slzy jsme natáčení videoklipů svěřovali vybraným režisérům. Buď specialistům, nebo i filmovým režisérům, u kterých jsme věděli, že klip nějak zajímavě pojmou. Třeba písničky Katarze a Celibát ztvárnil Vít Karas, což je televizní i filmový režisér a dokumentarista. Když jsme ale začali pracovat s Pam Rabbit, tak mi řekla, že si klipy dělá sama a jestli Padám nechci zkusit zrežírovat s ní. A já si řekl, proč ne? Filmařině se vlastně věnuji déle než hudbě. Klip se nám povedl a od té doby režíruji naprostou většinu klipů sám. Připadá mi to jako přirozený způsob, jak naši hudební tvorbu posunout ještě o kus dál.
Na vaši filmařinu a působnost na YouTube jsme už několikrát narazili. Jak se vaše postava youtubera Hoggyho slučuje s vaší ostatní tvorbou?
Když jsem s YouTube začínal, tak mě lákalo pojmout ho jako médium pro hrané skeče. Nechtěl jsem vystupovat sám za sebe, takže jsem si vytvořil postavu hyperaktivního Hoggyho. Je to takový můj Mr. Bean a dost jsem se na něm vyřádil jak herecky, tak produkčně. Což je mimochodem jeden z hlavních důvodů, proč jsem se do youtuberství pustil. S postprodukcí, střihem, vizuálními efekty a vůbec filmařinou si hraji už od nějakých dvanácti třinácti let a pořád mě to hrozně baví. Hoggyho videa tedy trvají pár minut, práce na nich mi ale zabrala i několik týdnů. Myslím, že se to ale vyplatilo, protože mě to od ostatních youtuberů odlišilo.
Hoggyho videa měla milionová zhlédnutí. Poslední jste ale nahrál už před čtyřmi lety a od té doby nic nepřibylo. Proč jste s Hoggym skončil?
Měl jsem pocit, že už řekl všechno, co říct měl. Taky se občas objevily drby, že Slza je kapela, která vznikla díky úspěchu nějakého youtubera. Což je nesmysl, protože Hoggy vznikl až po založení Slzy a první rok měla jeho videa jen pár desítek zhlédnutí. Na YouTube dál působím, ale sám za sebe.
Do Touarega v klidu naskládám čtyři chlapy s kytarami a bubny
Na vašem kanálu se začal objevovat seriál My, první generace YouTube. Jak vznikl?
V květnu 2023 uplynulo přesně deset let od chvíle, kdy jsem na YouTube nahrál první video. Deset let je v prostředí internetu strašně dlouhá doba a řekl jsem si, že by bylo fajn na ni zavzpomínat. Z reakcí je vidět, že na ni nevzpomínám rád jenom já. Hodně lidí mi v komentářích píše, že na našich videích vyrostli a že je super si je připomenout. Budu v natáčení seriálu určitě pokračovat, teď mi ale nezbývá čas kvůli turné, které právě jedeme.
Koncerty objíždíte v novém Touaregu. Proč jste si ho vybral?
Z několika důvodů. Jednak si můžu být jistý, že mě doveze na každý festival. Venkovní akce jezdíme zhruba od května do září a často jsou hodně mimo civilizaci. Když zaprší, tak jsme hodněkrát mívali problém do backstage s normálním autem vůbec dojet. S Touaregem to není problém. I když neprší, tak na koncerty jezdíme ve čtyřech a občas, když hrajeme akustické sety, bereme jen jedno auto. Do Touarega v pohodě naskládám čtyři chlapy i s kytarami a bubny, a navíc je pohodlný. To se taky hodí, protože není výjimkou, že za víkend sjezdíme křížem krážem celou republiku.
Vaše přítelkyně, Natálie Kotková, je také ambasadorkou Volkswagenu a vybrala si menší Taigo. Kterým autem pojedete, až podniknete společný výlet?
Myslím, že vezmeme moje. Natálce se do Taiga její surf vejde, ale jestli budeme chtít vyrazit na snowboard na hory, tak bude Touareg praktičtější.
