Sám sebe vidí jako technologického optimistu, AI v něm vzbuzuje oprávněn obavy a autonomní řízení má podle něj jasnou budoucnost. Při svém zkoumání moderní techniky a trendů se ale Petr Mára pokaždé nejraději vrací zpátky k přínosu pro běžné uživatele. A také k otázce, jak jde ve stále komplikovanějším světě ještě zůstat člověkem.
Na eSalonu jste viděl spoustu elektrických modelů Volkswagen – co jste na ně říkal?
Viděl jsem ID. Cross, což je fajn malé SUV s velkým kufrem, a ID. EVERY1, o kterém si myslím, že to bude pecka. Později jsem měl půjčený i ID. Buzz GTX. Všechny mají něco do sebe – třeba mně osobně elektromobily vyhovují. Někteří lidé s nimi mají strukturální problémy, pro mě bylo důležité si je zažít. Dřív jsem jezdil v Tesle a teď vlastně zhruba od roku 2019 jezdím z 90 % v elektromobilech.
Co vás k nim táhne?
Já testuji hromadu aut, skoro všechna klíčová, co jsou na trhu, jsem měl nějakým způsobem možnost si projet. Elektromobily mi sedí, protože jsem aktuálně v situaci, kdy pro mě nabíjení není žádný problém. Jednak mám auto, které dojede daleko, a jednak můžu pohodlně nabíjet i v práci nebo večer na hotelu. A taky mi vlastně vůbec nevadí fakt, že si na dálnici na 20–30 minut zastavím, když je potřeba, a dobiju tam.
Určitě toho bude víc. Co nějaké systémy, které mají zatím jenom elektromobily?
Extrémně mě teď baví u Tesly systém FSD, což je autonomní řízení. To jsem testoval v Cybertrucku a v dalších Teslách anebo ve Waymo, což je robotické taxi. Za mě to je budoucnost, kterou jakmile člověk jednou zažije, tak pochopí, že to, že pořád ještě řídíme auta ručně, je úplný pravěk. Protože to prostě nedává smysl. Jako kdybyste cíleně myl nádobí ručně, i když máte doma myčku. Pro mě bylo řízení auta generační záležitost – když jste v osmnácti dostal řidičák a začal řídit, byla to známka dospělosti. Ale třeba moje děti už si budou moct říct, proč bysme to dělaly. Tahle technologie představuje ohromný zlom, který lidi ještě nevidí, ale jakmile ji využíváte dva tři dny, tak najednou vůbec nechápete, proč byste měl kroutit volantem.
Moje role je taková, že chci obecné veřejnosti přiblížit, co se děje v technologickém světě.
Býváte označován jako technologický evangelista. Mě vždycky strašně zajímalo, co to znamená.
To není něco, co jsem si vymyslel. Já jsem se kdysi zúčastnil nějaké konference a Forbes mě tam chtěl nějak uvést. Říkám, dejte si tam, co chcete. A oni přišli s tímhle. Já jsem to pak používal, protože to zní docela dobře, ale pak ze mě jednou na Slovensku na konferenci udělali technologického evangelíka. Tak jsem to změnil. Teď říkám, že jsem technologický optimista, ale nikdo tu změnu nereflektuje, všichni pořád používají tohle a já to beru jako vtip. Moje role je spíš taková, že chci obecné veřejnosti přiblížit, co se děje v technologickém světě. Laicky, bez toho, abych prováděl vědecký výzkum nebo jim vysvětloval vnitřní fungování blockchainu, protože to nemá pro běžné lidi hodnotu.
Takže praktická aplikace nových technologií a poznatků.
Možná ještě trochu víc filozoficky – dopad těch technologií na homo sapiens. To mě zajímá asi úplně nejvíc. Už ani nedělám videa s tipy a triky – nebaví mě to, protože vám to všechno řekne AI. Spíš co pro nás znamená technologický svět, ve kterém žijeme. A jak v něm jde ještě zůstat člověkem. To je otázka, kterou si teď kladu nejvíc. Ne že bych na ni měl odpověď.
Jak se díváte na AI? Jste optimista i tam?
Trochu mě děsí, jak strašně rychlým vývojem AI prochází, jenom třeba za poslední dva roky. Nemyslím si, že by se mohl ještě zastavit. K tomu si přidejte zprávy, které občas vidím, jako že nějaký vědec z Anthropicu odchází, protože už to sám nedává, a radši jde psát poezii do Londýna. A uděláte si obrázek. Dneska se AI zvládne učit sama za sebe, bez toho, aby do ní někdo ládoval data, a to je prostě trošičku scary. Myslím si, že obecná AI tady bude asi relativně rychle. Spíš si pokládám otázku, co to bude znamenat pro mě a pro moje děti. Odpověď nemám, ale minimálně se ji snažím hledat. Většina lidí má taky strach o svoji práci. Já si myslím, že vždycky, když přišla technologická změna, tak bylo víc práce než předtím, a bude to jenom otázka rekvalifikace. Spíš se bojím o ztrátu lidství v nás. I když to už může být dávno ztracený, když se podíváte na vývoj za posledních deset tisíc let.
Myslíte si, že tu nakonec budeme mít Skynet jako z Terminátora?
Myslím si, že na světě budou existovat místa, kde to tak bude – že se svět rozfragmentuje do různých způsobů života. Dneska už to trošičku vidíme v Číně, v Americe, v Evropě, všichni máme trochu jiný životní styl. Myslím si, že AI udělá pár průserů stejně jako atomová energie a doufejme, že si pak řekneme „hele, už chápeme to nebezpečí“ a budeme schopni to ještě nějak poskládat. Aby z ní byl ve výsledku nástroj, který nám pomůže s vědeckým výzkumem, posunem zdraví člověka a tak dále. Jenže s tím dobrým musí logicky přijít i spousta špatných věcí. Já jen doufám, že to nakonec zvládneme postavit dohromady a dopadne to pro lidi pozitivně, a ne totální likvidací.
Je aktuálně nějaké téma nad rámec AI, které je na vzestupu, a ještě se o něm moc nemluví?
Téma, co mi občas probleskne, jsou kvantové počítače. A pak plány mít AI na orbitu, z hlediska chlazení, a posílat na Zemi jenom data a výstupy. Ve finále ta klíčová otázka je, jestli jsme schopní se jako lidstvo posunout dál nad rámec naší planety. Jestli pro nás i ta AI bude parťák, který nám s tím pomůže, jestli zvládneme někam doletět, získat nějaké zdroje a nepozabíjet se tady. Když se nad tím zamyslíte, tak k tomu celý vývoj směřuje. Ovládnete planetu a pak jdete dál. Jako když dítě projde pubertou a pak se rozloučí a odejde od rodičů. To je podle mě ta velká otázka, ke které jenom hledáme technologie.
Co děláte, abyste vypnul, když vás technologie naopak unaví?
Mám několik věcí, které dělám. Jedna je sport. Pohyb mi pomáhá vrátit se k sobě. Moji dva synové hrajou baseball a já tu hru strašně miluji, takže to je něco, co děláme v létě. Taky mě neutralizuje voda. Ať užvu moře, nebo u bazénu, je to něco, na co dobře reaguje můj nervový systém. A pak jednoduše příroda, výlety, trávení času v ní. Nic sofistikovaného. Myslím, že v některých věcech jsme jako lidé zkrátka všichni stejní a hledáme něco podobného.