Životní cyklus baterií se neustále prodlužuje. I díky tomu u elektrických modelů můžeme poskytovat záruku, že po osmi letech užívání nebo ujetí 160 000 kilometrů bude mít baterie stále minimálně 70 % původní kapacity. Akumulátory lze také při poklesu kapacity repasovat, vyměnit opotřebované části a znovu je využít. Ale tím to nekončí.

Baterie, která už na pohánění elektromobilu nestačí, ještě není na odpis. Někdy se nemusí měnit celá a stačí výměna nefunkčních článků, což nakonec vyjde uživatele podstatně levněji. I zcela vyřazené akumulátory však jsou žádanými komponenty - velké využití nachází ve stacionárních systémech ukládání energie, lze je snadno propojovat do velkých bateriových polí a mohou se uplatnit i v instalacích sloužících celým městům. Vyřazené autobaterie dnes také najdeme v manipulační technice nebo v autonomních robotických vozech ve velkých skladech.

Jeden ze závodů, který recyklaci chce posunout na novou úroveň, vzniká v německém Salzgitteru. Tam roste zbrusu nová továrna, která bude společným podnikem automobilky Volkswagen a švédského specialisty na baterie Northvolt AB. Její vznik inicioval výzkum Technické univerzity v Brunšviku, který testoval několik možných postupů recyklace, až v roce 2011 vznikla metoda zvaná LithoRec. Jak funguje? Na začátku procesu je mechanická fáze. Akumulátor je rozebrán, hliníkové šasi, měděné kabely a plastové díly jsou vráceny zpátky do výroby. Zbylý bateriový modul je pak v ochranné atmosféře rozdrcen a spolu s unikajícími tekutinami a elektrolytem přeměněn na granulát. Ten po vyschnutí prochází soustavou třídicích sít a magnetických separátorů, které z něj odebírají jednotlivé prvky, až zbude jemný černý prach. V něm obsažené složky - především grafit, lithium, mangan, kobalt a nikl - se oddělují chemickým procesem hydrometalurgické separace a opět putují do výroby nových baterií. Vzhledem k tomu, že technologie se vyvíjí už deset let, mohla se pečlivě testovat, zdokonalovat a aplikovat na velké objemy průmyslové výroby. Desetiletý náskok se ukázal jako obrovská výhoda. Jak říká Marko Gernuks, vedoucí sekce Life Cycle Optimization: "Před deseti lety jsme nezačali příliš brzo, ale právě včas. Dnes díky tomu můžeme nastartovat proces, který je jak ekonomicky, tak ekologicky udržitelný."