Díky našemu rozhovoru jsem nahlédl do historie ženského fotbalu, která je nesmírně zajímavá. První zápas se sice odehrál už v roce 1881, ale pak měly ženy na dlouhá léta fotbal zakázaný. Mezinárodní ženská asociace funguje od 60. let minulého století, což už je sice nějakých 60 let, ale stejně se mi zdá, že pozornost ženský fotbal získal až nedávno. Je to jen dojem?
Kateřina: Dojem to není. Myslím si, že za to může právě ta dlouhá pauza, kdy byl ženský fotbal zakázaný. Aby se sport rozšířil, potřebuje mít kolem sebe lidi několika generací. Nejenom hráče, ale i bývalé hráče, kteří se stávají trenéry, funkcionáři, sport popularizují, rozvíjí a přitahují k němu nové talenty. U ženského fotbalu tohle všechno nastalo až poměrně nedávno. Zato má tu výhodu, že lidi, kteří se kolem něj pohybují, ho mají opravdu rádi. Díky nim jde rychle nahoru, stává se atraktivnějším pro diváky i sponzory a další generace hráček.
Vidíte to stejně i vy, Petře?
Petr: Když jsem začínal v Chelsea, tak ženský tým sice existoval, ale hrával v separátní lize, na malých stadionech, a často nebylo moc možností, jak utkání vůbec vidět. Když Premier League ženský fotbal zahrnula do programu, všechno se změnilo. Kluby se dnes velmi snaží, aby byly ženské zápasy atraktivní, aby na ně chodili diváci a přenášela je televize. Výsledky jsou jasně vidět, když se člověk podívá na stadion nebo na televizi. Hlediště jsou plná a utkání jsou fotbalově na vysoké úrovni. Jak říkala Katka, je velmi důležité, že už existuje prostředí, ve kterém se můžou uplatnit bývalé hráčky. Postupovat na trenérské pozice, působit ve vedení klubů a vychovávat další generace.
Co ty nové generace přinesou?
Petr: Myslím si, že s nimi nastane ještě větší rozvoj ženského fotbalu. Mezi děvčaty ve věku kolem deseti let je dnes v Anglii ohromné množství aktivních fotbalistek. Vidím to na své dceři a jejích kamarádkách. Když jsem přišel do Anglie, hrávali po škole a o přestávkách fotbal jen kluci. Dnes jsou hřiště plná holek. Mají své vzory, sledují fotbal v televizi a na internetu, fandí klubům i národním družstvům. Fotbalem zkrátka žijí. Tahle nová základna ženský fotbal hodně nakopne.
Kateřina: Naprosto souhlasím. Pro mladé holky je strašně důležité, že dnes mají své vzory. Když jsem začínala hrát, nevídala jsem fotbalistky ani v televizi, natož na hřišti. V SK Rapid Plzeň ještě stabilní ženský tým vlastně nefungoval. Jakmile je kluby začaly zavádět, celý sport se rychle zvedl. Dnes je super vidět, že fanoušci klubu chodí na zápasy mužských i ženských týmů.
Uvidíme brzy ženské trenérky i u mužských týmů? Změní to nějak fotbal?
Kateřina: Třeba o trenérku Chelsea Emmu Hayes projevuje zájem spousta mužských týmů. Trenérka Manchester United Casey Stoney šla trénovat do USA, kde je naprosto běžné, že fotbalové týmy trénuje žena. Vím o spoustě aktivních hráček, které si dělají trenérské licence, takže předpokládám, že trend bude narůstat. Bude zajímavé to sledovat.
Dříve se tvrdilo, že fotbal je na ženy moc drsný. Dnes internetem běhají videa, kde fotbalista simuluje zranění, kdežto fotbalistka se po skutečném brutálním zákroku oklepe a sprintuje dál. Je to tak i ve skutečnosti?
Petr: Já bych řekl, že hodně záleží na mentalitě hráčů a hráček a taky na zvyklostech národních lig. Osobně se třeba nevydržím dívat na portugalskou ligu, kde každou chvíli někdo leží na trávníku a simulování je regulérní součástí klubové taktiky. V Premier League by to fanoušci nepřijali.
Kateřina: Ženy mají možná trochu tendenci snést na hřišti víc a dokázat, že je jen tak něco nepoloží. Jinak ale souhlasím. Je to o mentalitě každého hráče. Znám fotbalisty i fotbalistky, kteří to dělají, jiní takové chování neuznávají. Já osobně bych klidně hrála se zlomenou rukou, jen abych utkání dohrála do konce.
Před chvílí jste, Kateřino, zmínila USA, kde má fotbal jiné postavení než v Evropě. Vždy tam byl vnímán jako ženský sport a ženské týmy mají lepší podmínky pro vyjednávání například o odměnách. Rozšíří se vyrovnávání platů hráčů a hráček i k nám?
Kateřina: V USA kauza srovnávání platů probíhala na úrovni národních družstev a podle mě zcela právem. Americká reprezentace vyhrává mistrovství světa, její hráčky jsou sportovní hvězdy a nedává smysl, aby braly méně než muži. Podle mě by se na národní úrovni mohly platy vyrovnat i u nás. Jednak jde o stejný reprezentační výkon, jednak si nemyslím, že by chlapi dostávali za účast v národním týmu nějaké horentní sumy. A obecně? Myslím si, že by si ženy zasloužily lepší odměny. Neočekávám, že bychom se vyrovnaly sumám klubových hvězd, ale fotbalistky by měly mít možnost se sportem uživit. Zaplatit si bydlení a zabezpečit se do budoucna.
Jak to vidíte, Petře, vy? Nechci z vás dělat pamětníka, letos slavíte teprve čtyřicátiny, ale přece jen se ve vrcholovém fotbalu pár let pohybujete.
Petr: Já souhlasím. Na úrovni národních týmů srovnání podmínek prakticky nic nebrání. Na klubové úrovni se hodně operuje s atraktivitou pro sponzory, se sumami, jaké klub na hráče vynaloží a podobně. Nicméně, když se fotbalistka věnuje sportu na vrcholové úrovni, tak na nic jiného nemá čas. Dává tedy naprosto smysl, že by měla mít možnost se sportem slušně uživit. V současnosti jsou v platech velké rozdíly, což koneckonců platí i v rámci mužského fotbalu. Věřím ale, že s rostoucí popularitou ženského fotbalu se budou ty příslovečné nůžky uzavírat.
Když mluvíme o reprezentaci, nemůžu se nezeptat na ženské EURO, které nám bohužel uteklo v penaltovém rozstřelu, kde zvonily tyče a břevna. Jaká byla v týmu nálada?
Kateřina: Měly jsme od začátku smůlu, že jsme dostaly nejlepší tým v losu. Když jsme hrály se Švýcarkami naposled, byly o tři třídy výš a dostaly jsme snad devět branek. Letos jsme s nimi dokázaly v obou zápasech remízovat a troufnu si říct, že jsme hrály lépe. Takže pocity byly smíšené. Sice to nakonec nevyšlo, ale jsem si jistá, že se ubíráme správným směrem a máme na to, hrát s nejlepšími týmy světa.
Jaké to bylo, jít na poslední, rozhodující penaltu?
Kateřina: Já mám penalt odkopáno hromadu. V lize, v lize mistrů, v reprezentaci. Málokdy se mi stane, že bych ji neproměnila. Jenže tady to byla úplně jiná zkušenost a bohužel jsem trefila břevno. Zkušenost je ale pro vrcholový fotbal hrozně důležitá. Až budu ve stejné situaci příště, budu si věřit.
Nezkusila jste si kopnout penaltu proti Petrovi?
Kateřina: My jsme se na hřišti bohužel nikdy nepotkali, takže nemůžu říct, jak by to dopadlo.
Petr: Co nebylo, může být. Samotného by mě to zajímalo.
Už jsem, Petře, nakousnul, že máte letos kulatiny. Třicátiny jste slavil během oslav vítězství v lize mistrů. Jak to proběhlo letos?
Petr: Slavit narozeniny zároveň s titulem v lize mistrů se jen tak nestává, takže moje třicátiny asi už nic netrumfne. Ani mi to ale nevadí, protože nemám velké oslavy rád. Vzal jsem si volno a strávil jsem s manželkou a dětmi pohodové tři dny.
Když jsme se před dvěma lety bavili naposled, chystal jste se na post hokejového brankáře. Jak se vám v malé bráně chytá?
Petr: Od jara jsem odchytal dvanáct zápasů a žádný jsme neprohráli. Vyhráli jsme ligu i pohár, takže to jde dobře. Já sice chodím hrát hlavně pro radost, všichni v týmu jsou o patnáct let mladší než já, ale když se daří, tak je ta radost dvojnásobná (směje se).
Teď jste se ale musel přeorientovat na velkou bránu, protože za pár dní nastoupíte v charitativním zápase UNICEF Soccer Aid v Londýně. Díval jsem se na sestavu a bude to určitě zajímavé utkání. Už jen proto, že ve vašem týmu nastoupí nejrychlejší muž světa Ussain Bolt a nejsilnější muž světa Tom Stoltman.
Petr: Ani nepamatuji, kdy jsem naposled odehrál celých devadesát minut. Budu se muset dát během následujících tří dnů trochu do formy. Na zápas se ale moc těším. Hlavně až uvidím, jak si největší silák na planetě povede v bráně. Za každý tým také nastoupí tři hráčky, takže to bude zápas smíšených družstev.
Neoslovili pořadatelé i vás, Katko?
Kateřina: Bohužel ne…
Petr: Ona je na to moc mladá. V tom utkání nastupuje stará garda (směje se).
A jaké tedy máte, Katko, plány? Petr před chvílí mluvil o podmínkách, které fotbalistkám nabízí v Chelsea. Vám letos skončila smlouva ve West Hamu a spekulací, že byste mohla zamířit do Chelsea, jsem pár postřehl. Nemůžete něco naznačit?
Kateřina: Spekulace jsou spekulace a nebudu ani nic naznačovat. Snad jen to, že hodlám zůstat v Anglii. V současnosti jsem ale bez smlouvy, včera jsem složila státnice a zítra odjíždím na dovolenou. Moje plány tedy jsou na pár dní vypnout.
Nevymyslíte nějaký společný projekt s Petrem?
Kateřina: To bychom mohli, když vlastně bydlíme ve stejném městě. Já se ale zatím nevidím na úrovni, kdy bych s Petrem mohla něco vymýšlet.
Petr: Já bych nic nevylučoval. Minimálně ten penaltový rozstřel bychom mohli vyzkoušet.
Kateřina Svitková
(*1996)
Fotbalová reprezentantka, čtyřnásobná nejlepší fotbalistka ČR. Blonďatá záložnice získala čtyři české tituly se Slavií Praha a v jejím dresu si zahrála ligu mistrů. V červenci 2020 přestoupila do londýnského klubu West Ham United a stala se první českou profesionální hráčkou v Anglii. Přes skvělou sportovní kariéru nezanedbává ani osobní rozvoj a nedávno úspěšně zakončila inženýrské studium na VŠE.
Petr Čech
(*1982)
Legendární fotbalový brankář, poradce technického a sportovního úseku klubu Chelsea. Jeden z nejlepších fotbalových brankářů světa své generace to dotáhl až na post brankářské jedničky londýnské Chelsea. Devítinásobný český fotbalista roku vyhrál ligu mistrů a získal 4 tituly v Premier League. Aktuálně působí ve vedení Chelsea. Mezi jeho koníčky patří hra na bicí a hokej.
