Honza Peštál: Broukem jsem přijel už z porodnice
"V autě stejného typu, stejné barvy a stejného roku výroby mě naši přivezli už z
porodnice," představuje Honza Peštál svého Brouka z roku 1961 v provedení Deluxe.
Honza je druhým majitelem vozu, koupil ho od jistého majitele koloniálu ve Švédsku
ve velmi dobrém stavu a upravoval na něm jen mechanickou část tak, aby Brouka uvedl
do stavu, v jakém původně vyjel z továrny ve Wolfsburgu. Prémiová výbava oproti
dobovému sériovému provedení je vidět třeba v interiéru nebo zvenčí na chromovaných
lištách.
Honza se Broukům věnuje už přes dvacet let, kromě něj má i krásně zrekonstruovaný
busík T2 a Volkswageny jsou jeho celoživotní záliba. I proto založil fórum pro
podobné nadšence, které provozuje dodnes. "I přes nástup sociálních sítí stále
existuje, schází se na něm určitá skupina lidí a proběhla díky němu řada srazů. Já
jsem na něm našel i manželku, která má vlastního Brouka. Takže to přineslo mnoho
dobrého," komentuje s úsměvem.
Marek Ondráček: Sehnal jsem manželce Karmanna z Ameriky
"Vztah k autům z 50. a 60. let ve mně byl odjakživa," vysvětlil nám jihlavský rodák
Marek Ondráček u garáže, kde parkuje svoje miláčky. Láska se nejdříve projevovala v
dětském věku sbíráním angličáků, z nichž ze všech nejradši měl malého zeleného
Brouka. A když mu bylo kolem 30 a viděl jednoho takového na prodej, musel ho prostě
koupit. "To nadšení do Volkswagenů jen odstartovalo. Začal jsem jezdit na setkání s
pár kamarády, kteří v tom jeli už přede mnou. A pak se mnou vášeň začala sdílet i
manželka, která si ze všech aut nejvíc oblíbila právě Karmann Ghia Typ 14," vypráví
Marek.
Začal se tedy poohlížet, jak by její sen mohl splnit, a po nějaké době se dostal k
člověku z Německa, který Karmanny dovážel ze Spojených států. Právě tam jich totiž
většina byla vyvezena. A dnes je rád, že už ho v rodině mají a že vášeň pro
Volkswageny může sdílet se svými nejbližšími: "Syn tím žije odmalička, manželka si
k tomu postupně našla cestu. Celá rodina jsme do toho nadšenci. A o to víc si to
užíváme!"
Milan Bumba: Vyrazili jsme Broukem až na polární kruh
Láska ke značce u něj začala někdy v roce 1982, kdy si koupil Karmanna Ghia původně
jako zimní auto. "Myslel jsem, že s ním budu jezdit v zimě, abych si šetřil novou
škodovku. Ale samozřejmě to dopadlo opačně, krásný Karmann zůstal v garáži a
škodovka brázdila sníh," říká nadšenec Milan Bumba. Krom Karmanna se pyšní třeba i
krásně zrenovovaným Broukem, který koupil v roce 1993 a najezdil s ním za ta léta
skoro 50 tisíc kilometrů.
"Brouk je jedinečný svou jednoduchou, ale spolehlivou konstrukcí, takže jsem se s
ním vydával i na různé dálkové cesty. Například jsme dojeli až na polární kruh,
během 14 dní jsme ujeli asi 6500 kilometrů bez jediné poruchy," popisuje svá
dobrodružství. Milanovou celoživotní vášní pak je život konstruktéra Ferdinanda
Porscheho, známého právě návrhem legendárního Brouka, a ve Vratislavicích nad Nisou
v jeho rodném domě vybudoval muzeum zasvěcené jeho odkazu.
Lukáš Karásek: Každý Broukař je zároveň i Busařem
"Čím je auto starší, tím je podle mě lepší. Tahle auta mají duši a není to jen kus
plechu," myslí si Lukáš Karásek. Zatímco ale část nadšenců do Brouků své miláčky
uvádí do původního stavu, Lukáš reprezentuje trochu jiný přístup. "Moje auto je
výjimečné tím, že takhle nikdy nebylo vyrobené. Původně to nebyl kabriolet. Jde o
úpravu speedster, která z vozu na začátku 80. let udělala vysněné kabrio,"
popisuje. Na svém krásném modrém Brouku si ale neváží ze všeho nejvíc ani tak
upraveného motoru, snížení nebo chromovaných částí, ale hlavně zážitků.
"Je úžasné, jak se všichni smějí, když jedete kolem nich. Dávají palce nahoru a
užívají si to stejně jako my," vysvětluje nadšeně. S autem v minulosti dojel třeba
přes celou Evropu až do španělského Cádizu a zpátky. Vášeň do starých aut sdílí i
se svou přítelkyní, která ostatně působí v oboru a živí se jako automechanik. Lukáš
k tomu zase provozuje car detailingovou dílnu.
Pavel Effenberger: Potřebovali jsme s rodinou víc místa na spaní
Když mu bylo osmnáct, dostal od táty prvního Brouka a tím začal Pavlův příběh s
Volkswageny. Jakmile začal mít rodinu, pořídil si busík, a jak děti rostly, začalo
jim být sériové provedení malé. "Manželka vymyslela, že by bylo dobré pořídit si
busík v úpravě Westfalia, kde je více místa na spaní. A tak jsem požádal kamaráda,
který je dovážel, ať na mě myslí. A jednou jsme přijeli z dovolené a tahle na dvoře
stála, byť v úplně jiném stavu, než je dneska," vypráví původ aktuálního rodinného
vozu jeho hrdý majitel.
Za deset let s ním najezdili zhruba 70 tisíc kilometrů a podívali se s ním třeba do
Albánie, na Peloponéský poloostrov a další cesty ještě chystají. "Každému radím, ať
s těmi vozy jezdí, protože je to hezký zážitek," vysvětluje.
Volkswageny a jejich sbírání patří k Pavlovým velkým koníčkům, které mu zaberou
hodně času. Renovační práce si dělá sám - od klempířství přes motory až po lakování
- a služby své dílny nabízí i dalším podobným nadšencům. Do své Westfalie si
dokonce ušil speciální potah s busím motivem. "Hezké na těchto vozech je to, že si
je nepořizují snobové, ale lidi, kteří mají opravdu zapálení a touhu. A o to hezčí
jsou pak s nimi ty zážitky," uzavírá a dodává, že se nemůže dočkat dalších srazů.
