Jablonecký podnikatel Jan Vokurka se rozhodl obnovit odkaz místního léčitele Kittela i zašlou slávu Vratislavické kyselky. Jeho úsilí ocenila porota titulem Firma roku Libereckého kraje 2022. Jednou z cen bylo i bezplatné měsíční zapůjčení elektromobilu ID.5 od Volkswagenu, partnera soutěže.
Slavný lékař a léčitel Jan Josef Antonín Eleazar Kittel žil na pomezí Jizerských hor a Krkonoš v 18. století. Právě tato postava opředená mnoha mýty inspirovala Jana Vokurku k výrobě ovocných a bylinných nápojů, sirupů, medovin či medicinálních vín. Protože však podnikatel není potomkem ani dědicem slavného léčitele, nepojmenoval svou firmu Kittel, ale Kitl.
Prvním produktem vyráběným pod touto značkou byl Šláftruňk, bylinný vinný nápoj pro lepší spánek. Velmi skromnou provozovnu tehdy tvořila jen jedna místnost v centru Jablonce nad Nisou a pracovala v ní jedna brigádnice. Postupně se rozrůstal provoz i počet produktů. Přibyl povzbuzující Životabudič bez alkoholu, medicinální sirup Meducínka, digestiv Šumavské Bylinné, medovina i mast na bolavé klouby a záda. Dnes má firma pětatřicet zaměstnanců, kterým pomáhá k vyšší efektivitě řada strojů. Ruční výroba u některých procesů však zůstala zachována.
"Mojí myšlenkou bylo vyrábět sirup tak, jak si jej lidé vyrábí doma. Kvalitu našich výrobků určuje nejen kvalita vstupních surovin, ale i na míru vyvinuté receptury. Spokojenost zákazníka je dána nejen jeho dobrou zkušeností s výrobky, ale i veškerým zákaznickým servisem okolo," říká Jan.
Nově firma vstoupila i do segmentu minerálních vod. V roce 2018 koupila zchátralý areál Vratislavické kyselky, v té době brownfield, který obnovuje, a snaží se vrátit kdysi slavnou minerálku zpět na trh. "Naším cílem do budoucna je z Vratislavické kyselky udělat jednu z nejlepších minerálních vod v České republice," vysvětluje Jan.
Propagace konceptu domácích limonád a snaha o záchranu tradiční Vratislavické kyselky přinesla podnikateli titul Firma roku Libereckého kraje 2022, k němuž patřilo i měsíční bezplatné používání vozu Volkswagen ID.5. Jan se rozhodl dát elektromobil jako benefit k dispozici všem zaměstnancům, kteří se na jeho podnikatelském úspěchu podíleli.
Dobít elektromobil je snazší než doplnit CNG
Příležitost vyzkoušet si ho měl i Pavel Kubát, který se ve firmě stará o techniku od aut až po počítače. "Kdo má zkušenost s automatickou převodovkou, ten si jízdu opravdu užije. Auto má krásně plynulý zátah a jeho ovládání je zcela intuitivní. S kolegy jsme se jen shodli na tom, že umístění řadicí páky lehce za volantem je trochu netypické," popisuje své dojmy.
Ocenil také možnost individualizace vzhledu interiéru a ovládacích prvků. "Díky připojení systému na internet jsem měl přehled o kolonách nebo nebezpečí na trase a mohl jsem se včas přizpůsobit," přidává.
Pavel vůz používal k přepravě spíše na kratší vzdálenosti a na to mu dojezd vozu plně dostačoval. Dobíjet elektromobil mohl ze zásuvky přímo v sídle firmy nebo u některé z rychlonabíjecích stanic v okolí. "Příjemně mě překvapilo, kolik dobíjecích míst na Jablonecku je. Ve firmě využíváme Volkwagen Caddy na stlačený zemní plyn a stanic na CNG je tu podle mých zkušeností výrazně méně," popisuje.
S kolegy ale podnikl i jednu společnou jízdu do Plzně, aby si vyzkoušeli, co ID.5 umí. Zatímco na kratší vzdálenosti dobíjel vůz na doporučených 80 procent, před cestou do Plzně ho raději dobil až na 100 procent, aby cestu i s kratším popojíždění v okolí tým zvládl na jeden zátah. Pak stačilo auto dobít večer. "Protože jsme nechtěli elektromobil vrátit do firmy napůl vybitý, našli jsme si v navigaci, kde je možné dát si oběd a zároveň vůz dobít. Spojili jsme tak příjemné s užitečným," popisuje. Vůz se tedy osvědčil i na delší vzdálenost.
Auto, co má skvělý odpich
Příležitost vyzkoušet si ho měla i Lenka Bártová, která ve firmě působí jako vedoucí obchodního oddělení. Jízda v ID.5 pro ni byla velkou premiérou, neboť poprvé řídila auto s automatickou převodovkou a poprvé i vůz na elektropohon. Auto testovala jak při krátkých cestách po Jablonci a jeho okolí, tak při jízdě do Prahy.
"Přesednout do takového auta byl pro mě prostě zážitek. Vůz je tichý, stabilní a na dálnici má skvělý odpich," popisuje své prvotní dojmy Lenka. Při jízdě ocenila zejména bezpečnostní asistenty, které ji upozorňovaly, pokud přejela do vedlejšího pruhu, nebo auto přibrzdily, když se při předjíždění jiné vozidlo zařadilo příliš blízko před ni. "Než jsem si na to zvykla, měla jsem trochu tendenci se s autem o řízení přetahovat," říká s úsměvem.
Praktickým pomocníkem při cestách byla i navigace, která upozorňovala na povolené rychlosti v dané lokalitě. "Tento systém vás přirozeně motivuje k tomu, abyste jezdili podle pravidel," dodává.
Co všechno auto umí a kterými vyspělými asistenty disponuje, si mohla vyzkoušet zejména během cesty do Prahy, na níž ji doprovázel manžel, který je instruktorem v autoškole. "Protože jsem se o vůz střídala s dalšími kolegy, neměla jsem tolik příležitostí naučit se všechno ovládat. Manžel tedy při jízdě mačkal displej, abych se mohla soustředit na řízení," popisuje.
Když řídila, trochu ji rušil výrazný head-up displej, který na sebe strhával příliš velkou pozornost. Na druhou stranu ji pak překvapilo, že podsvícen není panel s ovládáním rádia nebo teploty stejně jako místo, kam se připojuje dobíjecí kabel. "Ve tmě jsem si na něj musela svítit mobilem, protože proces dobíjení ještě nemám tak natrénovaný," uvádí.
Sdílení elektromobilu ve firmě ukázalo také jednu možnou komplikaci - nikdy nevíte, zda vám kolega zanechá vůz dostatečně nabitý. "Potřebovala jsem jet na Seč a bála jsem se, zda dojedu. Nevěděla jsem, jestli bude po cestě dost rychlonabíjecích stanic, abych přijela na místo včas. Proto jsem nakonec elektromobil nepoužila," vzpomíná.
Během cesty ale zjistila, že její obavy byly zbytečné. Nabíječku našla jak u rychlého občerstvení, kde se stavila na kávu, tak u hotelu, do něhož mířila. Na cesty po Jablonecku a okolí byl však podle jejích zkušeností dojezd dostačující a s dobíjením nebyly problémy. V tomto regionu je již síť dobíjecích stanic poměrně široká.
