Budoucnost je tady a už se prohání i po českých silnicích. Čistě elektrické modely rodiny ID., ale i další na nich potkáte stále častěji. Ale jaké to je, sednout do elektromobilu poprvé? Zeptali jsme se několika hrdých českých majitelů.
ID.4
Rozumná volba pro rodinu i práci realitního makléře
Jan Halík je nadšenec do moderních technologií, který se ve své práci realitního makléře bez auta prostě neobejde. Hodně jezdí po městě, a to včetně centra Prahy, zároveň ale rád jezdí na víkendy pryč se svou rodinou nebo coby fotbalový trenér občas potřebuje odvézt své svěřence z řad starších žáků na zápas. Dříve jako pracovní vůz využíval T-Roca, ten mu ovšem po čase začal být doslova malý. "Když jsme občas potřebovali udělat třeba home staging v nějaké nemovitosti a vezli jsme s fotografem spoustu věcí s sebou, prostě jsme se tam nevešli," vysvětluje v kanceláři společnosti REMAX Atrium, pro kterou jako makléř pracuje.
Nad novým autem proto váhal mezi Tiguanem a ID.4, po několika kalkulacích mu ale vyšlo následující: "Pro moje využití, kdy najezdím zhruba 400 kilometrů týdně po městě, mi ve zhruba čtyřletém horizontu vyšla ID.4 jako rozumná volba, která přijde skoro na stejné peníze jako Tiguan. Jen s tímhle už se najednou posouvám do 21. století." A pro člověka, který pravidelně přejíždí mezi nemovitostmi a klienty, má ID.4 i spoustu výhod. Něco ušetří za parkování a stejně tak i provoz ve městě, kde jsou zácpy na denním pořádku, je o něco ekonomičtější. "Tím, že je to modernější auto než třeba můj předchozí T-Roc, už je pro mě i taková mobilní kancelář. Hodně v něm telefonuju, takže ocením to ticho a minimum rušivých elementů. Auto mi umí přečíst zprávy, a když třeba čekám na klienta, je tu dost prostoru, abych si otevřel laptop a vyřídil e-maily."
Na začátku se provozu elektroauta trochu bál, ale nakonec ho povzbudila i montáž nabíjecí stanice na transformátoru od PRE, kterou má přímo před domem na pražském sídlišti Barrandov. Doma výběr nechali na něm: "Manželka není moc fanoušek do řízení, syn je technologicky založený a byl z toho nadšený a dceři to bylo úplně jedno, protože tu zajímalo jen to, kdy nebude muset jezdit v dětské sedačce," směje se. V momentu, kdy se pak na sociálních sítích rozloučil se svým starým autem a ohlásil výměnu za elektromobil, se sice začaly objevovat komentáře, že s tím nikam nedojede. "Ale možná ti lidé mají zkušenost z úplných začátků. Já jsem si vyzkoušel, že po městě těch 500 kilometrů v klidu najedu a v dálničním provozu tak 350 až 400, když člověk sundá nohu z plynu."
"Hned po koupi jsme dali nahoru čtyři kola, naložili kufr až po střechu a vyrazili s rodinou k Baltu. První cesta byla taková zvláštní, jakmile jsem byl pod 200 kilometrů dojezdu, byl jsem trochu nervózní a nabíjeli jsme častěji než cestou zpátky. Ale to už jsem se s autem víc spřátelil a věděl jsem, že nabíjecí infrastruktura tady i v Německu prostě je."
ID.4
Více prostoru na aktivní koníčky
Setkání Josefa Kuboška a jeho nového ID.4 bylo opravdu nečekané. Po pěti letech s Tiguanem už se koukal po něčem novém. Jeho vášnivým koníčkem je golf, za kterým jezdí i se svými dvěma kerry blue teriéry, potřeboval proto velký kufr a objednal si zkraje letošního roku nového Tourana. "V květnu mi ale oznámili, že nejsou komponenty a doručení bude trvat déle. U nového Tiguana zas byl kufr menší, ale v autosalonu také byla vystavená nová ID.4, a když jsem ji viděl, řekl jsem si 'jo, to je ono,'" vypráví na zahradě svého domu hrdý majitel. "V autosalonu jsem ji viděl poprvé a byla to moje první zkušenost s elektromobilem. Když jsem se s ní ale na Jarově projel, nadchlo mě to. Ta akcelerace a jízda, bylo to hezké," pokračuje. I díky dojezdu kolem 460 kilometrů a představě, že bude mít kufr neustále volný, se rozhodl auto vzít.
"Okolí mi sice říkalo, že jsem blázen. Ale já na to opáčil, že někdo musí být první. A když jsem si přečetl ty parametry, došlo mi, že na naši republiku to stačí," pokračuje. A chválí si, že na dojezd je opravdu spolehnutí. Nejvíce toho najezdí po českých golfových hřištích. Infrastruktura na těch mimopražských sice teprve roste, s dojezdem však Josef problém nemá. A pokud nejede na víkendovou akci, stačí mu nabít doma před odjezdem a pak zas po návratu, k čemuž má ještě dobíjecí kabely Moon2. Ty si v autosalonu k novému vozu přikoupil.
"Dneska jsem už nějaký pátek v důchodu. Než sedět doma, radši vezmu psy a jdu na golf, a to klidně třikrát čtyřikrát do týdne. Proto potřebuju, aby se mi do auta vešlo hodně věcí."
A jaký to byl pro něj přechod? "Nejdříve jsem si vypnul všechnu automatiku, protože jsem si myslel, že můžu jezdit jako s dieselem. Pak jsem to ale dostal do očí a teď jsem rád, že asistenty mám. Když je něco na cestě, auto přibrzdí nebo zacuká volantem. Je to pro mě pohodlné," shrnuje a dodává, že pro něj v jeho 68 letech je elektromobil skvělá volba. "Třeba mi za chvíli doktor řekne, že můžu jezdit už jen s takhle jednoduchým autem. Nemáte v něm šaltpáku, je to automat jen se dvěma pedály, takže nemusíte tankovat a nic moc řešit."
ID.3
Auto pro manželku na jízdy kolem
komína
V rodině i stavební firmě Jiřího Fojtíka je Volkswagen už několik let stálicí i kvůli skvělé péči Porsche Plzeň. Když hledal druhé auto do rodiny ke svému Touaregu, které by bylo primárně pro manželku Naďu, chtěl zkusit něco nového a volba padla na ID.3. "Na cesty kolem komína je to nejlepší auto. Než se vám ohřeje i malé benzinové auto, jste zpátky a nijak tohle neničíte," popisuje své dosavadní zkušenosti s vozem. Manželka vůz využívá především na cesty z domova v Mariánském Týnci do nedalekých Kralovic, kam coby účetní jezdí obvykle na poštu, do banky nebo na úřady. Čas od času si ho vypůjčí i Jiří na kontrolu staveb v okolí. A oba si vůz zatím především pochvalují.
"Měli jsme kliku, že jsme byli i na testovacích jízdách v Drážďanech. Manželka byla první ženská z Čech, která v něm seděla, a já asi třetí chlap. A tam v zimě na sněhu mě to přesvědčilo. Sedělo to jako přitlučený a jelo opravdu pěkně."
"Je to výborná věc. Nemusím se starat, jestli má manželka natankováno nebo vyměněný olej. Řekl jsem jí 'tady máš auto a zásuvku a jezdi si,'" říká v nadsázce Jiří. A manželka Naďa, která se krom účetnictví stará i o obchod s vodoinstalačními materiály, k tomu dodává: "Rozjede se hned, jede krásně plynule a je i rychlý. Akorát když jedete, musíte dávat větší pozor, protože hlavně cyklisti vás neslyší." Na delší cesty v rodině sice nadále využívají Touarega i kvůli většímu komfortu či praktičnosti. "Na delších cestách se to pohodlí vůbec nedá srovnat. A abych s tím naložil paletu a odjel do Budějovic, to fakt nehrozí," směje se Jiří. A dodává: "Manželka dříve měla třeba malého Yarise. Nebylo to špatné auto, ale třeba v zimě než se to vyhřálo, to trochu trvalo. Tady mačkne na čudlík na telefonu a jde do pohodlného vyhřátého auta."
Co se týče okolí a jeho názorů na elektromobilitu, má Jiří poměrně jasný názor: "Každý fanatismus stojí za h****, a pokud je někdo šílenej benzíňák, vůbec neví, co se děje. Tady místní ani často nevědí, že je to elektrický auto, spíš si všimnou, že má manželka něco nového, a teprve když to začne bzučet jako včelka, začnou se ptát. Moji známí, hlavně chlapi, ale vždycky když se svezli, byli jenom příjemně překvapení. A ženský, ty zas tiše závidí."
e-up!
Městský provoz s menšími starostmi
Produkční z pražské reklamní agentury Pavel Matuška se zamiloval do elektromobilů už asi před dvěma lety, kdy poprvé okusil na testu malého Fiata. "Úplně mě to nadchlo, bylo to tiché, živé, čisté a vlastně jsem od té doby čekal na to, až nastanou podmínky k nějaké rozumné koupi," vysvětluje. Když ho shodou náhod oslovil známý, že prodává svůj ojetý e-up!, dlouho neváhal. "K autu jsem dostal veškerou dokumentaci a servisní knihu, nejdůležitější tam byl stav baterky, která byla zkontrolovaná asi dva měsíce před koupí. Navíc v té době měl vůz na baterku ještě tři roky záruku," pokračuje. Při koupi tak mělo auto najeté jen 18 tisíc kilometrů, známý ho na zimu vždy garážoval a poté, co si ho během jednoho víkendu Pavel vyzkoušel, ho za cenu v řádu nižších statisíců koupil. Od té doby s ním byl jen na celoroční servisce a jinak nic dalšího řešit nemusel.
"Mám spočítané, že v běžném režimu mi to stačí na týden. Pětkrát s ním dojedu z Vinohrad do práce v Troji a zpátky a k tomu zbyde i něco na víkend," popisuje. Dobíjí přitom buď v práci, doma v garáži, nebo když potřebuje rychleji, oceňuje i možnost rychlodobíjení. Přestože má doma i velké SUV, e-up! se stal z hlediska využití jeho primárním autem. "V garáži mám velké auto, ale obzvlášť v zimě mě úplně trápilo, když jsem ho musel nastartovat a pak s ním jet jen deset kilometrů," vysvětluje a dodává, že jedním z jeho prvních vozů byl legendární Volkswagen Brouk. Modelem e-up! se tak pro Pavla kruh symbolicky uzavřel.
"Strašně mě baví s e-up!em jezdit, protože vidím, jak mi díky rekuperaci naskakují další kilometry. Do práce jedu většinu trasy z kopce dolů, a tak obvykle dojedu s více procenty baterie, než s kolika vyjíždím. Brzdové destičky skoro nepoužívám a ta jízda je úplně jiná, trošku jako taková hra."
Krom plynulé jízdy a snadného používání si na e-up!u cení i toho, že přechodem na elektromobil dělá i něco málo pro přírodu. Všichni, koho zatím autem svezl, prý ječeli nadšením, i přes některé počáteční skepse. A Pavel je rád, že má možnost dát lidem přičichnout k něčemu novému, co třeba ještě nezažili a jen o tom někde četli či slyšeli. "Spousta lidí má představy, které se často neslučují s tím, jak to doopravdy je. Každého naopak překvapí tichost a neuvěřitelná akcelerace, kterou to auto i díky své hmotnosti má," dodává.
Elektromobil ve městě s sebou sice nese několik výhod, ale kvůli nim si ho pražský produkční prý nepořizoval. "Provoz je levnější, ale to je jen vedlejší efekt. Ani parkování zdarma jsem nepotřeboval, protože po centru se moc nepohybuju. Ale už jsem tam byl několikrát a najednou z toho mentálně nemám blok, že bych musel místo dlouho a složitě hledat."
Elektromobily už často dokáží běžné vozy nahradit. Podívejte se na naší kompletní nabídku elektrických modelů.
